Některé zkušenosti jsou jen vztahové.
18. června 2026

Některé zkušenosti nemohou být individuální, jsou vztahové.
Nejde je „odpracovat“ jen v sobě, protože se skutečně ukážou až v poli mezi dvěma lidmi. Ne v představě, ne v teorii, ne v samotě — ale v živém kontaktu, kde se potká moje tělo, tvoje tělo, moje minulost, tvoje minulost, dnešní únava, dnešní otevřenost, dnešní obrana, dnešní láska.
Mnohé události jsme už zažili. Opakovaně. A tak očekáváme, že i dnes to bude "takové."
1. Zkušenost ve dvojici je pokaždé nová
I když jde o stejného člověka, stejný vztah, stejné téma — nikdy to není úplně stejné. Dnes může být přítomná únava. Zítra něha. Jindy strach či stará vzpomínka. Nebo program, který se spustí, aniž ho člověk zachytí,.
To je velmi důležité: nechtít to stejně.
Pravdivost vztahu není stálý stav, nemá to konzervativní jednu podobu, jde vždy o živý okamžik.
2. Neaktivuje se jen přítomností, ale i minulostí
Ve dvojici nejsme jen „já a ty“. Někdy tam vstoupí dávná situace, zranění, opuštění, ponížení, vina, stud, starý slib, starý obranný mechanismus.
A pak nereagujeme jen na toho druhého. Reagujeme na něco, co se přes něj připomnělo.
Někdy druhý člověk není příčinou mé bolesti. Bolí mě to,
co se ve mně, při setkání s ním, probudí.
3. Opravdovost není dokonalost
Nechtějme dokonalost a dokonalé zvládnutí situace. Okolonosti se proměńují každou minutou. Vztahové zkušenosti vzniknou, stanou se. To je život. Nemůžeme se připravit dopředu aby se nestaly. Jak žijeme, tak reagujeme. jak žijeme - tak budeme vybaveni takovou situací projít.
A v reakci objevujeme sebe. Vidíme druhého a především můžeme uvidět sami sebe. Vidíme obraz opravdovosti. Opravdovost v přítomné chvíli.
Právě opravdovost znamená, že jsme tam takoví, jací jsme dnes.
Unavení. Zavření. Dotčení. Připravení. Nepřipravení. Milující. Obrnění. Zmatení. Přítomní jen napůl.
A i to je pravda okamžiku.
4. Vztah je místo, kde se ukazuje živý program
Program není pořád stejně silný. Jednou spí. Jindy je aktivovaný. Někdy člověk vypadá svobodně a zrale. Jindy ho během vteřiny převezme starý vzorec.
To neznamená, že pravda byla jen v jednom z těch stavů. Znamená to, že člověk je složený z více vrstev — a vztah je umí vyvolat.
Některé zkušenosti nemůžeme poznat sami. Potřebují druhého člověka — ne jako kulisu, ale jako živé zrcadlo. A pokaždé se dějí znovu, podle toho, co je právě přítomné: únava, okolnosti, vzpomínka, starý program, otevřenost nebo obrana. Pravda vztahu není pevný obraz. Je to živé setkání v dané chvíli.
Ve vztahu se tak nepotkává jen člověk s člověkem. Potkává se přítomnost s tím, co v nás ještě čeká na přijetí.
s láskou Monika Hasalová
konstelářka a průvodkyně
Někdy druhý člověk není příčinou mé bolesti. Bolí mě to, co se ve mně při setkání s ním probudí.
DALŠÍ ČLÁNKY
Ze života: Za volantem stál příběh a osud, který nepatřil jí
Příběh o tom, jak se za potížemi s řízením může skrývat hlubší příběh, který volá po vyléčení. „Musíte se vyjezdit.“ Tuto větu slýchala opakovaně. Řidičský průkaz měla, po zkouškách přibližně rok řídila a opravdu se snažila. Jenže kdykoliv usedla za volant, její tělo spustilo poplach. Potily se jí ruce, třásly se, cítila silný tlak a nebyla schopná v klidu řídit.
Vidět potenciál druhého není totéž, jako čekat, až se změní 3/3
V předchozích dvou článcích jsem psala o dvou důležitých stavech. O chvíli, kdy nežijeme vztah, ale naději na jeho budoucí podobu. A o chvíli, kdy se trpělivost mění v utrpení a v opouštění sebe. Třetí pohled tento oblouk doplňuje.
Láska není schopnost vydržet všechno 2/3
Láska není schopnost vydržet všechno.
Nejtěžší není ze vztahu odejít, ale... 1/3
NEJTĚŽŠÍ NENÍ ODEJÍT. NEJTĚŽŠÍ JE PŘESTAT ČEKAT. Někdy nezůstáváme ve vztahu proto, že je nám v něm dobře. Zůstáváme, protože stále vidíme, co všechno by mezi námi mohlo být.





