Některé zkušenosti jsou jen vztahové.

Některé zkušenosti nemohou být individuální, jsou vztahové.


Nejde je „odpracovat“ jen v sobě, protože se skutečně ukážou až v poli mezi dvěma lidmi. Ne v představě, ne v teorii, ne v samotě — ale v živém kontaktu, kde se potká moje tělo, tvoje tělo, moje minulost, tvoje minulost, dnešní únava, dnešní otevřenost, dnešní obrana, dnešní láska.

Mnohé události jsme už zažili. Opakovaně. A tak očekáváme, že i dnes to bude "takové."

1. Zkušenost ve dvojici je pokaždé nová

I když jde o stejného člověka, stejný vztah, stejné téma — nikdy to není úplně stejné. Dnes může být přítomná únava. Zítra něha. Jindy strach či stará vzpomínka. Nebo program, který se spustí, aniž ho člověk zachytí,.

To je velmi důležité: nechtít to stejně.
Pravdivost vztahu není stálý stav, nemá to konzervativní jednu podobu, jde vždy o živý okamžik.

2. Neaktivuje se jen přítomností, ale i minulostí

Ve dvojici nejsme jen „já a ty“. Někdy tam vstoupí dávná situace, zranění, opuštění, ponížení, vina, stud, starý slib, starý obranný mechanismus.

A pak nereagujeme jen na toho druhého. Reagujeme na něco, co se přes něj připomnělo.

Někdy druhý člověk není příčinou mé bolesti. Bolí mě to,

co se ve mně, při setkání s ním, probudí.

3. Opravdovost není dokonalost

Nechtějme dokonalost a dokonalé zvládnutí situace. Okolonosti se proměńují každou minutou. Vztahové zkušenosti vzniknou, stanou se. To je život. Nemůžeme se připravit dopředu aby se nestaly. Jak žijeme, tak reagujeme. jak žijeme - tak budeme vybaveni takovou situací projít.

A v reakci objevujeme sebe. Vidíme druhého a především můžeme uvidět sami sebe. Vidíme obraz opravdovosti. Opravdovost v přítomné chvíli. 

Právě opravdovost znamená, že jsme tam takoví, jací jsme dnes.
Unavení. Zavření. Dotčení. Připravení. Nepřipravení. Milující. Obrnění. Zmatení. Přítomní jen napůl.

A i to je pravda okamžiku.

4. Vztah je místo, kde se ukazuje živý program

Program není pořád stejně silný. Jednou spí. Jindy je aktivovaný. Někdy člověk vypadá svobodně a zrale. Jindy ho během vteřiny převezme starý vzorec.

To neznamená, že pravda byla jen v jednom z těch stavů. Znamená to, že člověk je složený z více vrstev — a vztah je umí vyvolat.

Některé zkušenosti nemůžeme poznat sami. Potřebují druhého člověka — ne jako kulisu, ale jako živé zrcadlo. A pokaždé se dějí znovu, podle toho, co je právě přítomné: únava, okolnosti, vzpomínka, starý program, otevřenost nebo obrana. Pravda vztahu není pevný obraz. Je to živé setkání v dané chvíli.

Ve vztahu se tak nepotkává jen člověk s člověkem. Potkává se přítomnost s tím, co v nás ještě čeká na přijetí.

s láskou Monika Hasalová

konstelářka a průvodkyně

Někdy druhý člověk není příčinou mé bolesti. Bolí mě to, co se ve mně při setkání s ním probudí.
— Monika Hasalová —

DALŠÍ ČLÁNKY

Ze života: Za volantem stál příběh a osud, který nepatřil jí

Příběh o tom, jak se za potížemi s řízením může skrývat hlubší příběh, který volá po vyléčení. „Musíte se vyjezdit.“ Tuto větu slýchala opakovaně. Řidičský průkaz měla, po zkouškách přibližně rok řídila a opravdu se snažila. Jenže kdykoliv usedla za volant, její tělo spustilo poplach. Potily se jí ruce, třásly se, cítila silný tlak a nebyla schopná v klidu řídit.

Vidět potenciál druhého není totéž, jako čekat, až se změní 3/3

V předchozích dvou článcích jsem psala o dvou důležitých stavech. O chvíli, kdy nežijeme vztah, ale naději na jeho budoucí podobu. A o chvíli, kdy se trpělivost mění v utrpení a v opouštění sebe. Třetí pohled tento oblouk doplňuje.

Láska není schopnost vydržet všechno 2/3

Láska není schopnost vydržet všechno.

Nejtěžší není ze vztahu odejít, ale... 1/3

NEJTĚŽŠÍ NENÍ ODEJÍT. NEJTĚŽŠÍ JE PŘESTAT ČEKAT. Někdy nezůstáváme ve vztahu proto, že je nám v něm dobře. Zůstáváme, protože stále vidíme, co všechno by mezi námi mohlo být.