Láska není schopnost vydržet všechno

Existuje chvíle, kdy už trpělivost není láskou.

Začíná být opouštěním sebe.

LÁSKA NENÍ SCHOPNOST VYDRŽET VŠECHNO

V předchozím článku jsem psala o tom, jak těžké někdy není odejít, ale přestat čekat na člověka, kterým by se ten druhý jednou mohl stát.

Tento text na něj navazuje. Zároveň ale míří ještě k jiné otázce:

Kde končí láska, trpělivost a pochopení — a kde už začínáme opouštět sami sebe?

Protože člověka můžeme opravdu milovat. Můžeme chápat jeho minulost, jeho strachy i důvody jeho chování. Můžeme vědět, proč něco neumí nebo proč se stále vrací ke stejnému způsobu jednání. Ale pochopení druhého ještě neznamená, že v tom musíme žít.

Existuje chvíle, kdy už trpělivost není láskou a začíná být opouštěním sebe. Znáte ty okamžiky, kdy člověk opakovaně vysvětluje, co potřebuje. Kdy čeká na zprávu. kdy čeká na na nějaké rozhodnutí. Na blízkost.
Na chvíli, kdy si ho druhý konečně vybere.

Pak přijde krásný večer, něžné gesto, několik silných slov — a naděje se znovu rozhoří. Právě proto může být nepravidelná blízkost tak silná.

Chvíli jsme milováni.
Chvíli nevíme, na čem jsme.

A v této dynamice je past. Začneme žít od jednoho okamžiku lásky k druhému.

Jenže vztah nelze posuzovat podle jeho nejkrásnějších chvil. Podívejme se na vzorec a to, co se mezi námi děje znovu a znovu?

• Jak se vedle tohoto člověka cítím většinu času?
• Mohu být sama sebou?
• Nebo musím stále čekat, chápat, omlouvat, vydržet a doufat?

Člověk nás může milovat — a přesto nemusí být schopný nebo ochotný vytvořit s námi vztah, ve kterém můžeme dobře žít. A to je důležité rozlišit.

• Protože pak nemusíme z druhého udělat špatného člověka, abychom směli odejít.
• Nemusíme popřít lásku.
• Nemusíme popřít všechno krásné, co mezi námi bylo.

Stačí uvidět skutečnost. uvidět druhé člověka a uvidět i sebe sama. Láska a schopnost společného života nejsou totéž.

Někdy je nejzralejší větou:

"Miluji tě. Vidím tě takového, jaký jsi. A už nepotřebuji, aby ses změnil."

A právě proto také mohu říci: "Takto už žít nechci."

Přijetí totiž neznamená zůstat. Někdy právě skutečné přijetí druhého člověka ukončí boj o to, aby se stal někým jiným.

A umožní nám konečně přestat opouštět sebe.

s láskou Monika

AKTUÁLNĚ

Začít změnu sebe sama

DALŠÍ ČLÁNKY