Upalování a smrt a nebo oslava života?

Upalování čarodějnice, ženy a nebo oslava plodnosti a lásky? Ochrana májky jako symbol ochrany žen ve vesnici a nebo ješitný lov u sousedů? Jak slavíte Beltain vy? 


Upalte ji

Plameny olizovaly její lýtka v mžiku vzplály cáry šatů, které ještě před časem byly svátečním oblečením. Štiplavý kouř pálil v očích a v mžiku přehlušil vůni vlhka a hniloby, kterou její šat nabral. Horký kouř pronikal do úst a plic. Zdálo se, že i zde zapaluje oheň v jejím nitru.

Než omdlela od bolesti a její vědomí opustilo mladé tělo viděla v davu známe tváře.

Sousedka, které uzdravila dítě. Ženu, jíž přivedla na svět všechny její děti. Kdykoli uprostřed noci vycházela s pomocí ke komukoli, kdo ji telepaticky oslovil a nebo zaklepal na dveře jejího příbytku.

Nejčastěji uprostřed hluboké tmy tloukl na dveře někdo ze zámku. Černý kočár zůstal stát na panské cestě a lokaj spěšně spěchal pro ni a nebo doprovázel pána ze zámku přímo k ní. Některé byliny bylo třeba užívat za čerstvá a v podmínkách čistého vědomí. Ten na zámku nebylo možné dosáhnout. Nemocní museli k ní.

Mnozí si posílali děvečky a učedníky pro váčky s bylinami. Kuchařky pro divoké koření, mladé dívky pro opojné bejlí pro svého milého, matky pro medicínu pro děti a kmeti s díky sbírali bylinky, které je léta naučila užívat pro vitalitu.

Málokdo však uměl se k bylinkám tak modlit a s takovou vděčností jich sbírat jako ona.

A přestože je léčila a znala celé rodiny a rody… viděla, jak někteří ukazují prstem a tváře zkroucené grimasou odsouzení a strachem, že padla volba na ni. Strach aby nebylo ukázáno na ně. Za cokoli. 

Mohly jít večer po západu slunce po horizontu pole. Cestou mezi lesem a vsí… Stačilo jen říci, že jdou od hřbitova nebo z umrlčího vrchu a byl důvod k odsouzení.

Důkazů se dosáhne snadno. Důkazy jsou jen hrou okolností, které se vykládají jako karty, jak je třeba.

Trojí vidění světa

Když ji vedli nahoru cestou k hranici zažívala trojí vidění světa. 

První vidění:

Krčila se, schovávala a bála se udělat krok. Se skloněnou hlavou se bojácně a ustrašeně odspodu dívala do davu podél cesty. Třásla se po celém těle. Vyděšená čekala úder z každé strany. Plakala a v nitru křičela na všechny okolo: “Pomozte mi. Řekněte jim, jak jsme vám pomohla…”

Stará Zemanka může mluvit o vyléčení po uštknutí jejího muže a uzdravení syna ze zápalu plic. Mladá hospodářova služebná třikrát si přišla pro byliny proti životu, to když si ji statkář na lože bral podle libosti.

Hospodářova schovanku sama rodila a byla za ní vícekrát vezena do jejího stavení, když hospodář pro ni poslal. Tolik bylin a borůvčí pro ni sbírala. 

Ten o holi, bez pravé nohy… když ho donesli z lesa a povoz mu přejel nohu… teď tu stojí a hrozí na ní svou berlou, kterou mu sama omotala šátkem, aby ho netlačila pod paží.

“Řekněte, že jsme nevinná…”

A slyší jejich slova: “Upalte ji, čarodějnici…” a hází kameny. Někteří jen šišky z lesa.

Druhé vidění:

Jde cestou ke hranici. Vidí ji před sebou a stoupá. Zná ji, tu cestu. Každý kámen na ní. Pravidelně po ní stoupala mnohé roky… na východ slunce. Pozdravit se s prvními paprsky a sbírat na loukách a pod lesem bylinky z rána. Jak to vždy vonělo svěžestí. Jak se ty bylinky ukazují, když je měla sebrat. Z celého trsu se nabídly vždy jen ty pravé. jen některé. Ne všechny…  Do šátku je dávala k sobě. Ty pro Jeníka, ty pro Anni, ty pro pana faráře nebo na koleno pro ponocného. Každá bylinka pro toho správného. Věděla která mateřídouška chce jít do květiny pro Stázinku a která pro Báru. Neviděla v tom žádné umění, Jen to cílila. Byla nástrojem Božím, pro zdraví a radost svých bližních v tomto světě.

Teď cestu ani nevnímá. Vnímá lidi okolo ní. Bojí se, ale není paralyzovaná. Představovala si v posledních týdnech tuto cestu mnohokrát. Věděla, že ji tudy povedou… jen nevěděla jak bude možné jít okolo těch, které léčila. 

Vidí je. Jednoho po druhém. Slyší slova, která směrem k ní vykřikují. Je trochu přikrčená  a vylekaná. Nechápe. Nechápe jak mohou hrozit ruce do kterých vkládala bylinky a masti.

Nechápe jak mohou hrozit pěstí, jenž z jejích rukou přebírali živé miminko. Nerozumí, proč říkali ti, kteří v noci jezdili, "ochráníme tě" a teď tady nejsou. 

Třetí vidění:

Cosi v ní stojí rovně. Cosi v ní kráčí pomalu vzhůru k popravišti. Možná lidé vidí skloněné tělo, kůži plnou šrámů a zápěstí krvavé od okovů. Lidé vidí šaty v cárech a smrad zatuchliny, bolavé otevřené, mokvané rány se na slunci lesknou… Vlasy jsou potupně ostříhané,

… A ona jde rovně. Bolest nevnímá. Tělo se kloní, ale ona vidí… ty jimž rodila děti. Vidí je, jak se teď bojí. "Kdo se o nás postará, když onemocníme? Ale snad někoho jako je tahle najdeme. Hlavně, že neodvedli nás a nebo sestru."  Tolikrát přece s ní byla viděna.

Vidí jejich strach. Ne nepotřebuje aby říkali, co pro ně udělala. Ona to ví. A ví, že oni ví, že to byla ona.

Ta žena, která křičí: “upalte ji!”. Vidí její bolest a strach. Má vyhlídnutého muže, on se zajímá o koně. Často prohodil řeč, když se kobyla nafoukla. Je učenlivý. Ona vidí i její radost, že jí nebude stát v cestě. Nikdy nestála.

To rovné v ní, vidí bolest lidí, vidí strach v lidech. Nemusejí říkat nic na její obhajobu, sotva unesou svůj osud. Nic po nich nechce.

Vidí je a cítí je… a z jejího srdce se line světlo poznání jejich bolesti. Hladí je a soucitně je doprovází svou poslední cestou.

Slyší v sobě slova Ježíšova:
“Bože ochraňuj je, neboť nevědí,
co činí. Bože slituj se, nad jejich bolestí…”

------------------------------------------------------------------------------------------

Ten, který na ni poprvé ukázal prstem a ji teď vedou v okovech a provazech k hranici je bledý strachy. 

Ona se nebála a tím mu byla nebezpečná. Se ženou je jeho penis jako váček vody. Má strach. Ona to ví a nebojí se. Ale on ano. Když bude proč, bude mít klid. Plameny olizují její tělo. Teď by se mu už mělo ulevit. Je mu hůř. Panický strach a běs cítí pohledem na každou ženu v davu. I když skandují upalte ji, on se jich bojí. Jsou to ženy. A kolik. Zemřela jedna… ale tolik strachu okolo sebe v nich vidí… 

Zemřela zatím jen jedna… upálit další je třeba…

-------------------------------------------------------------------------------------------

Jak slavite Beltain vy?

Beltain je krásný svátek.
 

Noc u ohně. Skupina, parta. Hezký večer a možná i celá noc... rodiny, přátelé... společenstvo mladí, staří a děti. 

Co jim předáváte? Je to večer s alkoholem, možností ponocovat a nebo něco víc? Co si přejete předat dětem, která verze veřera vám ladí...,

Co třeba oslavit posvátné spojení muže a ženy? Den lásky a hojnosti. Zapálit oheň na očistu a desinfekci. Oheň a byliny k očistě prostoru a do toho prostoru vnést blízkost, lásku.

Jde o motivace tohoto večera následného dne. Rituály tohoto večera jsou o očistě a následném posvátném spojení božské esence v ženě a muži. O posvátném božském spojení a plození. 

Hluboká úcta k Zemi a Nebi, která je vyjádřena spojením falusu (májky) s lůnem (věncem na májce) a spojení Země a Nebe skrze stoupající kouř k nebesům za země.

Oslavujme počestnost, čistotu a vášeň… upalujme smutek a vynášejme do nové dne lásku a naději. 

s láskou Monika

Nabídka pro vás: 

Nabízím vám osobní setkání či teraputickou poradenskou a průvodcovskou pomoc a podporu (konzultaci, i telefon a skype) na výše zmíněná témata či jiná témata v souvislosti s vaší životní situací.

Při našem setkání vám ukážu důvody a princip fungování okolností v našem životě. Skrze pochopení principu dynamiky vztahů, pochopení fungování karmy a rodinných schémat se můžete podívat na svou situaci z nadhledu a komplexně. Můžete pak zahlédnout a vidět smysl a přínos situace pro vás a vykročit s pochopením a poznáním. Bude vám srozumitelné, proč se některé události ve vašem životě dějí. Proč se některé okolnosti stále opakují. Pochopíte, jak z takového kruhu můžete vystoupit a tím vše změnit.

Na základě našeho osobního setkání vám nabízím i praktické provedení rituálů. Podrobnosti a okolnosti budeme vždy domlouvat individuálně podle vašich představ.

Rituály manifestují náš postoj k životu. Oslavte jej a přijměte život se vším, co nese.  

MONIKA HASALOVÁ

www.vedomyzivot.com